If we give a little love maybe we can change the world

9. june 2012 at 23:03 | Markéta |  DENÍK
Ahoj!
Vím, že jsem se strašně dlouho neozvala a mé přednastavené články už také dávno došly. Přiznám se, že jsem už i uvažovala, že za blogováním udělám jednu velkou tečku, jednou pro vždy. Ale pak se zase ocitnu na pochybách a je to tu znovu. Ale nechce se mi to probírat.
Léto se blíží. Nemohu se dočkat, protože očekávám jisté změny. Je přede mnou spousta cílů, které bych chtěla přivést k životu, jisté možnosti a nové začátky a zároveň cesta, která se mi nedávno otevřela. Zní to divně, ale někteří z vás si už možná zvykli ;).
Musím se vám pochlubit, že jsem konečně dostala možnost doopravdy veřejně zpívat. Byla to obrovská zkušenost a opravdu jsem si uvědomila, že je to něco, čeho bych se nevzdala, hudba pro mě znamená až moc. Nejvíce mě těší, že i moje učitelka byla s mým vystoupením spokojená. V brzké době mi naplánovala dvě další vystoupení. Jsem vážně nadšená a vděčná za tyto příležitosti.
Přede dvěma týdny jsem měla v hudebce postupové zkoušky. Strašně jsem se na ně těšila, protože jsem měla mj. zpívat Moon River. Jenže mě chytla strašná bolest zubů, nemohla jsem pořádně ani otevřít pusu a podle toho to i dopadlo. Nejvíc mě na tom štve, že u toho musela být i ta učitelka, která mě nesnáší a samozřejmě že mi to dala opět najevo. Mám se tím vůbec zaobírat? Radši ne.
V létě chci pohnout s psaním a nahráváním vlastních písniček. Jen po domácku, ale přeci jen, zjistila jsem, že i kamerové nahrávání nakonec k poslechu nezní nejhůř. Ne, že bych to chtěla poslouchat, ale čistě pro osobní pocit ;).
Momentálně také dělám experiment s jednou písničkou, ke které nahrávám vícero vokálů, které pak zmixuju dohromady, takže by to mělo znít... víte jak... Já jen že "profesionálněji" je jediné slovo, které mě napadá a zároveň je více než nevhodné.
A mám skvělou novinu, konečně jsem se rozhodla pro své budoucí povolání. Myslím... osobně mám už dávno jasno, ale člověk by měl mít zadní vrátka, popřípadě záložní plán z kategorie těch rozumějších. ;) Jelikož je mým snem cestovat, používat jazyky, poznávat nové kultury a historii a potkávat nové lidi, tak ideálním povoláním by bylo dělat průvodkyni. Už jsem o tom uvažovala delší dobu a asi je to opravdu to, co by mi vyhovovalo nejvíce. I když by to nebylo na dlouho, jelikož předpokládám, že pokud jednou budu mít rodinu, nebudu chtít cestovat po světě. Ale to je za dlouho, takže se tím zatím nezaobírám, kdyžtak mám pro příštích 10 let jasno a moře času.
Nebudu to už dále natahovat. Omlouvám se za neaktivitu, ale nemám teď moc náladu na psaní... To jsem celá já. Snad si zase najdu chvilku na sepsání nějakých recenzí na filmy, kterých jsem viděla mnoho, nebo uveřejním nějaký nový text písničky. ;)
Zatím se mějte krásně a hodně sil do posledních dní školy!
 

Rebel bez příčiny (1955)

28. may 2012 at 16:12 | Markéta |  FILMY & SERIÁLY
REBEL WITHOUT A CAUSE
Drama/Romantický
USA, 1955, 111 min
Režie: Nicholas Ray
Obsazení: James Dean, Natalie Wood, Sal Mineo, Ann Doran, Corey Allen, Rochelle Hudson, Dennis Hopper, Nick Adams, Peter Miller, Nicholas Ray, Nelson Leigh
* 3 nominace na Oscara - Herec VR - Sal Mineo, Herečka VR - Natalie Wood, Námět


Nejsou to už děti, a přesto touží po pochopení a lásce svých rodičů...

Film se zaměřil na svět problematické dospívající mládeže, která nemůže najít kvůli chybějícímu zázemí své místo ve světě kolem. Citová otupělost a zločinnost těchto stále ještě dětí je tu ukazována jako důsledek naprostého nepochopení rodičů, kteří nedokáží překročit hranice svého světa a naslouchat svým ratolestem.

Po přestěhování rodiny do LA se Jimovými novými přáteli stanou ustrašený mladík Platón a krásná Judy. Ve škole vládne gang Buzze Gundersona, který vyzve nově příchozího Jima k souboji - závodu v ukradených autech. Závod tkví v jízdě proti hraně útesu a v co nejpozdějším vyskočení před pádem auta. Jim včas vyskočí, Buzz se však v autě zasekne a následnou havárii nepřežije. Jim má výčitky svědomí, ale na nátlak rodičů se udat na policii nejde. Utíká z domu a potkává Platóna s Judy, kteří ho přišli varovat před pomstou Buzzova gangu. Všichni tři se ukryjí v opuštěné vile a nezbývá než čekat, jestli jako první zvítězí pomstychtivý gang, policie nebo přátelství a láska. Film byl zpracován na základě sociologických studií a po uvedení do kin se stal kultem pro tehdejší dospívající generaci. James Dean se stal, zejména po své tragické smrti v roce 1955, idolem.

Bylo zajímavé nahlédnout do života 50. let. Na druhou stranu si myslím, že to tvůrci chtěli až moc přibarvit, co se násilí a revolty týče. Ovšem jak by potom film dokázal udržet pozornost, to je druhá věc. Film mě bavil a nevlekl se, občas se mi některé detaily nelíbily, jindy mě zase film pohltil, ale všeobecně jsem se u něj bavila a utekl mi rychle. Tehdy šestnáctiletá Natalie Woodová se mi ve své roli moc líbila, James Dean je vážně fešák a svou roli rozervance zahrál dokonale po všech stránkách. Pokud tedy máte volné odpoledne, určitě nebudete litovat.



image host image host image host image host image host


Celine Dion - D'amour ou D'amitié

26. may 2012 at 9:46 | Markéta |  HUDBA
Jedna z méně známých Celiných písniček, kterou ale stojí za to slyšet. Vyšla na jejím třetím albu - Tellement J'ai D'amour Pour Toi v roce 1982, když jí bylo 14 let. Tato písnička měla obrovský úspěch jako singl ve Francii a udělala ze Celine hvězdu tehdy nejen v rodném Quebecku, ale také tam. Osobně mám hrozně ráda Celinin repertoár z let, kdy byla ještě dětskou hvězdou, zpívala jenom francouzsky a známá byla hlavně jen v Quebecku. Je hlavně neuvěřitelné se na ni zpětně dívat a pomyslet na to, kde je dnes. A to zaslouženě, jen si to poslechněte. Pro mě je to jedna z jejích nejkrásnějších písniček. Přidávám video s album verzí plus ještě živou verzi z roku 1984.

 


Animace

23. may 2012 at 9:23 | Markéta |  MOJE TVORBA
Na svém minulém blogu jsem našla tuhle animačku, kterou jsem měla jako úkol do IVT. Když se nad tím zamyslím... jak jsem to vlastně vytvořila? :D Aneb nic si z těch hodin nepamatuju. :)


Okno do dvora (1954)

21. may 2012 at 14:47 | Markéta |  FILMY & SERIÁLY
REAR WINDOW
Mysteriózní/Thriller
USA, 1954, 112 min
Režie: Alfred Hitchcock
Obsazení: Henry Fonda, John Fiedler, Lee J. Cobb, Ed Begley, E. G. Marshall, Edward Binns, Jack Warden, Martin Balsam, Jack Klugman, Jiří Voskovec, Joseph Sweeney, Robert Webber
* 4 nominace na Oscara - Režie, Kamera, Zvuk, Scénář

Fotograf Jeffries (James Stewart) je kvůli zlomené noze odkázán na kolečkové křeslo. Jeho společníkem se v dlouhých chvílích stane okno vedoucí přímo do dvora, odkud má Jeff výhled do bytů svých sousedů. Sledování osudů nájemníků z protějšího domu ho pohltí natolik, že začne podezřívat jednoho z nich z vraždy své manželky. Jeffries se spolu se svou elegantní přítelkyní (Grace Kelly) pustí do odhalování zapeklitě složitého řetězce událostí... Událostí vedoucích k senzačnímu a strhujícímu konci. (oficiální text distributora)

Okno do dvora byl třetí Hitchcokův film, který jsem viděla a opět nezklamal. Je to zajímavý snímek, který mimo dobře hrající a sympatické hlavní představitele zobrazuje běžný každodenní život lidí s různými příběhy, které je zajímavé sledovat. Film není možná tak akční, to spíše až ke konci, zato se nese takovou plíživou atmosférou, kdy čekáte, co se kde vynoří. Plíživou rozhodně nechci říct, že se film vleče, kdyby to třeba někomu špatně vyznělo. James Stewart svou roli zahrál výborně až mě překvapilo, jak jsem ke konci s jeho postavou cítila. Ve filmu mě také okouzlila Grace Kelly a její roztomilý herecký projev. Zvraty jsou jako obvykle překvapující, závěr nečekaný. Nechybí tu ani humorné chvilky, scénář a dialogy jsou opravdu špičkové. Délka přijatelná, ne moc dlouhá na to, abyste se začali nudit a ne moc krátká aby tam něco chybělo. Takže pokud máte náladu na špehování sousedů a trochu napětí, určitě sáhněte po tomto vydařeném kousku.


image host image host image host image host image host image host image host image host image host image host

Supercalifragilisticexpialidotious (Mary Poppins)

19. may 2012 at 9:24 | Markéta |  HUDBA
Skvělá písnička z muzikálu Mary Poppins, která vám po poslechu asi ještě chvíli bude hrát v hlavě. Je legrační, pozitivně naladěná a chytlavá. Neuvěřitelný pěvecký výkon!


Cher - Just Like Jessie James

15. may 2012 at 12:44 | Markéta |  HUDBA
Cher jsem jako malá nesnášela, ale dneska je jednou z mých nejoblíbenějších zpěvaček. Má skvělou hudbu, melodickou a má výjimečný a pro ni autentický hlas. Jedna z mých mnoha srdcovek od ní je právě Just Like Jessie James. Líbí se mi na ní, jak je plynulá, melodická a slova krásně sedí to rytmu, zkrátka vám nemůže zkazit náladu, právě naopak.


12 rozhněvaných mužů (1957)

14. may 2012 at 9:07 | Markéta |  FILMY & SERIÁLY
12 ANGRY MEN
Drama/Krimi
USA, 1957, 96 min
Režie: Sidney Lumet, Edward Binns
Obsazení: Henry Fonda, John Fiedler, Lee J. Cobb, Ed Begley, E. G. Marshall, Edward Binns, Jack Warden, Martin Balsam, Jack Klugman, Jiří Voskovec, Joseph Sweeney, Robert Webber
* Nominace na Oscara - Nejlepší film, Režie, Scénář

Dvanáctičlená porota, sestavující se z obyčejných průměrných amerických mužů s různými životními příběhy, zájmy a zaměstnáními bude rozhodovat o vině či nevině mladíka, obviněného z vraždy svého otce. Pokud porota rozhodne o vině, mladík skončí na elektrickém křesle. Na začátku svého projednávání jedenáct porotců hlasuje pro vinu, pouze porotce č. 8 - architekt Davis o vině pochybuje. Podaří se mu přesvědčit zbylé porotce a co mohlo při vyšetřování případu být opomenuto?

Film se odehrává celou dobu pouze v jedné místnosti a jeho hlavním těžítkem je dramatický scénář, který vás buď chytí a budete žasnout nad vývojem případu, nebo to v opačném případě nebude film pro vás. Takhle na mě film zapůsobil, přičemž já se řadím do první zmíněné skupiny. Navíc film není jen o rozpitvávání detailů případu (které jsou mimochodem zajímavé), ale také o porotcích samotných. Každý je jiný, každý vystupuje jinak, každý je něčím výjimečný a osobitý. Na takový omezený prostor pro samotný je film opravdu unikátní. Herecké výkony jsou naprosto pohlcující a přesvědčivé, Henry Fonda je mistr své role. Líbila se mi také postava předsedy poroty a starého muže, jehož moudrost a osobnost krásně tvoří i zajímavě chycené záběry kamerou. Příběh graduje, atmosféra je skvělá a není problém si udržet zájem a pozornost. Tenhle film je přesný příklad toho, že i jednoduchost může být naprosto precizní a detailní bez toho, aby byla něčím přikrášlována. Skvělý film.


image host image host image host image host image host

Donna Sumer - Hot Stuff

12. may 2012 at 8:38 | Markéta |  HUDBA
Písnička, kterou určitě znáte, nestárnoucí hit od Donny Summer a jedno z mých oblíbených čísel na zpěv ;-)


Zážitky z Anglie - 3. část

11. may 2012 at 13:38 | Markéta |  DENÍK
Poslední den jsme museli vstávat o hodinu a půl dříve, abychom si stihli všechno sbalit a celkově jsme museli vyrazit autobusem brzo, abychom dojeli do Londýna než budou zácpy. Rozloučili jsme se s rodinami a vyjeli. Jinak jsem opravdu ráda, že jsem poznala tak úžasnou rodinku jako byla tahle. Mám teď příjemný pocit, že mám známé v Anglii a doufám, že zůstaneme v kontaktu alespoň přes Facebook. Celkově naši náhradní rodinu tvořili manželé Phil a Gez, jejich třináctiletá dcera Danielle, dalmatinka Phoebe, dvě morčata, králík a rybičky :-).
Do Londýna jsme dojeli kolem půl desáté. Už z autobusu jsme obdivovali město a já s mou spolusedící jsme měli asi největší zážitek z Tiffanyho, kdy jsme zburcovaly snad celou přední půlku autobusu :D Třebaže nás nechápala :D. I když jsme se na konci shodly, že v New Yorku by to bylo lepší. :) Měla jsem totiž štěstí na svou spolusedící, která je stejný blázen do old school jako já. ;-)
V Londýně jsme se nejdříve za doprovodu deště vydali na procházku po městě. Hyde Park, Buckingham Palace (královna nebyla doma), Trafalgar Square, Big Ben, Westminsterské opatství... Kolem nás projížděly stovky double deckerů. ;-) Poté jsme přešli na druhou stranu Temže a šli se podívat na město z ptačí perspektivy na London Eye. Když jsme stáli frontu, tak se spustil šílený liják a většina z nás mrzla, ale jakmile jsme vešli do vyhlídkové kabiny, tak vysvitlo sluníčko a za chvíli jsme se všichni pekli. Člověk si nevybere, že ano? :) Ale výhled byl nádherný. Opět jsem překonala svůj strach z výšek. Možná bych si neměla tak zahrávat, neumím si představit, co by se dělo, kdyby mi ta výška nedělala dobře :D. Ovšem myslím, že kdyby kabiny nebyly tak velké, tak by to bylo špatné ;). Ale naštěstí proběhla vyhlídka naprosto v pohodě, ani mi nepřiišlo, že jsme tam strávili 40 minut!
Následovala procházka po nábřeží Temže, viděli jsme divadlo Globe a poté přes Tower Bridge jsme pokračovali do Toweru, kde mě naprosto oslnila výstava korunovačních klenotů. Celá výstava se nesla velkolepou atmosférou, přímo z ní vyzařovala národní hrdost. Klenoty byly více než fascinující, taková nádhera se ani nedá popsat, to se musí vidět na vlastní oči!
A následovala plavba po Temži do Greenwich. Pak jsme si ještě vyšlapali kopec k nultému poledníku, vyoftili se na východní i západní polokouli a pak už zamířili k autobusu. Dlouho jsme však ještě čekali, než se řidiči konečně rozhodli odstartovat naši cestu domů.
Do Doveru jsme dorazili ve 21 hodin místního času a opakovalo se čtyřhodinové čekání. To však nebylo tak hrozné, jelikož jeden kluk si v Londýně koupil ukulele. Tak tam potom hrál, jiný kluk ho doplňoval na foukací harmoniku a třetí zpíval takovou několikatónovou improvizovanou písničku s 'příběhy ze života naší školy', tudíž si umíte představit, jak se autobus otřásal smíchy. :-)
Cesta zpět se neuvěřitelně vlekla. Všichni jsme byli patřičně unavení, povídat se moc nechtělo. Po příjezdu do Česka nás čekal menší šok. Zmrzlé ještě z Anglie nás čekaly tropické teploty, takže jsme si přestali stěžovat na zimu a začali jsme nanovo s horkem. :-) Jak už to bývá. Ke škole jsme dorazili kolem půl sedmé večer. Bylo to úžasný zájezd a doufám, že se do Anglie brzo zase podívám.

A ještě pár zajímavostí - naše rodinka, resp. Gez nás naučila nějaká anglická slangová slovíčka a my ji zase učily česká slovíčka. Byla to legrace, říkala, že všechna naše slova jsou strašně dlouhá :D. Na Gez se mi také líbilo, že nám povídala o všem, takže jsme měli možnost velmi dobře poznat život v Anglii i její rodinu celkově. Dělala nám také výborné balíčky s obědem - houska se sýrem, sýrové nebo cibulkové brambůrky, karamelový popcorn, čokoládová tyčinka, jablko, jednou jsme dostali i muffin a na cestu zpět dokonce lízátka :).Gez mi dokonce půjčila po dobu pobytu i deštník, jelikož můj vzal za své, jak jsem už psala ;) Zkrátka si nemohu na nic stěžovat, vše bylo skvělé. Atmosféra, rodina, legrační pan průvodce z Prahy, páni řidiči, naši učitelé, všichni lidi, se kterými jsme se seznámili, dobrá parta lidí ze školy. Jsem opravdu ráda, že jsem jela!

image host image host image host image host image host

Random picture

9. may 2012 at 18:36 | Markéta |  OSTATNÍ
Našla jsem tenhle obrázek a jen tak že se mi líbil jsem se rozhodla podělit. Vyhlašuji soutěž, kdo napočítá, která písnička se tam opakuje nejvícekrát a kolik jich tam je celkem :-)))) Každopádně to vypadá hezky, zajímavý nápad.


Simon & Garfunkel - Mrs Robinson, El Condor Pasa, Scarborough Fair, Cecilia

8. may 2012 at 18:34 | Markéta |  HUDBA
Tady jsou další mé oblíbené písničky od této dvojice.


The Beatles - Here Comes The Sun

8. may 2012 at 8:22 | Markéta |  HUDBA
Když už jsem se tak hezky zastavila u Beatles, tak sem nemohu nepřidat tuhle legendární písničku. Ovšem, na jejich legendární písničky by nám asi dvě ruce na počítání nestačily, ale tahle je jedna z mých osobně nejbližších.


Psycho (1960)

7. may 2012 at 15:21 | Markéta |  FILMY & SERIÁLY
PSYCHO
Horor/Mysteriózní/Thriller
USA, 1960, 109 min
Režie: Alfred Hitchcock
Obsazení: Anthony Perkins, Vera Miles, John Gavin, Martin Balsam, John McIntire, Simon Oakland, Patricia Hitchcock, Janet Leigh, John Anderson, Alfred Hitchcock
* 4 nominace na Oscara - Režie, Herečka VR - Janet Leigh, Výprava ČB, Kamera ČB

Vrcholné dílo mistra hororu Alfreda Hitchcocka ani po letech neztrácí nic ze svého strhujícího napětí. Anthony Perkins se představuje v roli podivínského Normana Batese, jehož starý temný dům a přilehlý motel rozhodně nejsou místa, kde by člověk toužil strávit klidný večer. Nikdo se o tom nepřesvědčí lépe než před spravedlností prchající Marion Crane (Janet Leigh), jejíž životní cesta se završí v proslulé scéně ve sprše motelového pokoje. Zatímco se po stopách Marion vydává nejprve soukromý detektiv (Martin Balsam) a poté i její sestra (Vera Miles), filmová hrůza a napětí postupně roste a graduje v děsivém závěru, ve kterém je tajemný vrah konečně odhalen.

O tomhle filmu nemůžete jen si přečíst o čem je a nechat jej být. Není to ono, tohle se musí vidět! Film bych rozdělila na dvě poloviny. V té první si oblíbíme uhrančivý pohled Janet Leigh a užijeme si celkem pohodově vleklou atmosféru bez nějakých větších nároků na diváka, prostě jen tak pomalu vplujete do děje, kdy ještě nevíte, co očekávat, abyste se poté chtě nechtě s Janet rozloučili a dali prostor hlavním představitelům druhé poloviny filmu, která je o to napjatější, akčnější a děsivější a nakonec vyústí v závěr, který vám vyrazí dech a znásobí celkový zážitek. Uvidíte legendární scénu ve sprše, jeden z klíčových momentů kinematografie a zlomový okamžik filmu samotného, zaslechnete asi nejznámější hororovou melodii, napětí budete cítit až do kostí, hrůzy také nebude málo a zkrátka budete filmem naprosto pohlceni až do konce. Černobílé plátno jen utvrzuje atmosféru. Pokud máte rádi horor a tajemno (popř. klasické vzdělání :)), tohle je základ.



image host image host image host image host image host image host

The Beatles, Celine Dion - Twist & Shout

7. may 2012 at 12:18 | Markéta |  HUDBA
Brouky netřeba představovat, že ano. :-) Ale chtěla jsem sem tuhle písničku dát hlavně proto, že ji na svém koncertu v Memphisu v roce 1997 zpívala i Celine. Je to tam předposlední písnička a Celine to neuvěřitelně rozjede. Úžasná energie! Určitě si poslechněte verzi Beatles i Celinin cover! Popřípadě doporučuju se podívat na celý koncert z Memphisu, je to zážitek!


Zážitky z Anglie - 2. část

6. may 2012 at 12:29 | Markéta |  DENÍK
Třetího dne nám počasí neskutečně nepřálo. Velmi silný vítr, déšť a zima způsobily, že jsme po škole zrušili výlet na Isle of Wight a do přístavu v Southamptonu, jaká to ironie, tam jsem se zrovna těšila nejvíc. V Southamptonu totiž v roce 1912 zahájil svou první a zároveň poslední plavbu Titanic. Ale nedalo se nic dělat. Namísto toho jsme se vydali do muzea zbraní a pevnosti Fort Nelson. Tady jsem se připojila spolu s dalšími nadšenci do historie k našemu úžasnému dějepisáři, který nás dvě a půl hodiny prováděl po muzeu a pevnosti spolu se zajímavým výkladem. Musím říct, že obdivuju, kolik toho náš profesor ví. Dokáže mluvit o jakémkoli historickém období. Díky němu jsme viděli také střílení z děla. Muž, který ono střílení řídil nás jmenovitě jako českou skupinu přivítal a poté si s námi chvíli popovídal, např o tom, že jednou navštívil LibereČ :-). Na sraz jsme díky vyčerpávající prohlídce přišli o tři čtvrtě hodiny později a zbytek autobusu byl i patřičně naštvaný, ovšem nejvíce na profesora samotného, který se zpozdil už první den v Portsmouthu, ovšem to se zpozdil sám, až jsme na něj odmítli čekat a on pak nemohl najít cestu zpět k autobusu :D. Po pevnosti nás autobus dovezl k nákupnímu centru v Portsmouth, kde jsme dostali tříhodinový rozchod na nákupy. Paradoxně se mezitím krásně vyčasilo, ale už bylo na výlety pozdě. V nákupním centru mě naprosto okouzlilo cenově dostupné oblečení a kousky, které doma neseženu (a pokud snad ano, tak velmi draze), které byly přesně můj styl. Však už jsem několikrát říkala, jak jsem spokojená s inspiracemi pro letošní trendy. ;-) Poté, co jsme prošli obchody, jsme si s kamarádkami zašly do cukrárny na vynikajicí cupcakes. Měli různé příchutě, ale konkrétně ten můj byl skvělý a navíc byl růžový :-)))))))))). Poté už následovala cesta k rodinám a další skvělá večeře, tentokrát kari s rýží a kuřecím masem. Ještě předtím nás však naše rodinka vzala na pláž, odkud jsme mohli alespoň vidět Isle of Wight. Na pláži foukal strašně silný vítr, ale vůbec nám to nevadilo, i ten se započítal mezi skvělé zážitky. Samotná pláž byla nádherná. Poté nás také naše rodinka (jmenovitě manželé Phil a Gez) vzali i na projížďku městem (Gosport) a ukázali nám, co kde je. Natrefili jsme prostě na tu nejúžasnější rodinu, podle vyprávění ostatní takové štěstí neměli... :(
Čtvrtý den přinesl další zajímavý školní zážitek, kdy jsme s Jasnovidkou zpívali písničku Old McDonald Had A Farm, z čehož jsme všichni měli druhé Vánoce. Písničku nám prosím předzpívávalo plyšové oranžové prasátko. :D Po těchto třech dnech školy jsme se s učiteli rozloučili.
Odpoledne nás čekalo muzeum aut, Beaulieu a New Forest. V muzeu aut mě nejvíce zaujala původní auta z filmů Jamese Bonda, Návratu do Budoucnosti či Mr. Beana. Líbila se mi také auta z počátků minulého století, auta z mých oblíbených 50. a 60. let a také formule. Následovala prohlídka Beaulieu. Nádherné zahrady a magické opatství. Vlastně mám pro opatství slabost, takže se mi tam nemohlo nelíbit. A nakonec následovala projížďka NP New Forest a chvíli jsme strávili i mezi divokými poníky v kopcích. Někteří poníci s námi potom pobyli i u autobusu a sledovali, jak někteří z nás vychutnávají večeři od pánů řidičů v podobě českých párků :D. 'Doma' na nás pak čekalo malé překvapení. Přijela snacha s vnoučaty. Seznámili jsme se a hráli si s dětmi. Když odjeli, měli jsme tu nejlepší večeři. Kuřecí řízek, americké brambory a fazole a jako dezert dokonce čokoládový kelímek. Po večeři jsme si ještě dlouho povídali - o našich rodinách, o zájezdu, o našich učitelích, o svátcích v Anglii i ČR. Byl to poslední večer v rodinách.

image host image host image host image host image host image host image host image host image host image host image host image host

Příběh jeptišky (1959)

4. may 2012 at 11:54 | Markéta |  FILMY & SERIÁLY
THE NUN'S STORY
Drama
USA, 1959, 149 min
Režie: Fred Zinnemann
Obsazení: Audrey Hepburn, Peter Finch, Edith Evans, Peggy Ashcroft, Dean Jagger, Mildred Dunnock, Beatrice Straight, Patricia Collinge, Ruth White, Barbara O'Neil, Colleen Dewhurst, Lionel Jeffries, Niall MacGinnis, Ave Ninchi
* 8 nominací na Oscara - Nejlepší film, Režie, Herečka HR - Audrey Hepburn, Kamera, Střih, Hudba, Zvuk, Scénář


Obětovala se Bohu, aby nalezla sama sebe. Film podle skutečného životního příběhu belgické řádové sestry Luke.

Mladá Gabrielle (Audrey Hepburn) pochází z prominentní belgické rodiny, její otec je vyhlášeným chirurgem po celé Evropě. Nábožensky silně založená dívka vstupuje na prahu dospělosti do kláštera, kde je od počátku podrobována těžké zkoušce vlastních morálních zásad. Gabrielle touží se jako řádová sestra vydat na misii do Belgického Konga coby zdravotní sestra. Přísné a k lidské bytosti jako jednotlivci někdy bezohledné povinnosti církevní však nutí Gabrielle postupovat proti své vůli. Ocitá s v rozkolu mezi povinnostmi církevního života a své vlastní osobnosti. Do neustálé nejistoty se navíc připlete příchod druhé světové války... Gabrielle stojí před rozhodnutím, které má navždy ovlivnit její život, ať se rozhodne jakkoli.

Mohu říct, že tohle byl jeden z nejvíce fascinujících filmů, co jsem viděla. Film měl věrně zachycovat klášterní život a morálku a podle mého divákovi poskytuje úžasný náhled do takového života, podle kterého si o něm může každý udělat svůj vlastní obrázek. Na jedné straně z něj čišela oddanost, věčnost a nesmírnost, na druhou stranu boj, mystičnost a občas i děs. Jako by z něj vycházelo dobro, tajemno, ale i jakýsi štít, který skrývá něco, co se bojíte odhalit. Čistě můj osobní názor. Po první třetině se film přesouvá do prostředí Konga a tady si uvědomíte zase nové věci. Vidíte, jak moc tyhle země potřebují pomoc, že za ni umí být vděční, ale stále je to jiná kultura, kterou je někdy těžké zcela pochopit. Jakou odvahu a sílu to chce působit v těchle zemích. Obdivuju takové lidi. Vidíte tu radost původních obyvatel i hlavních postav z toho, že mají možnost si navzájem pomoci, což i zahřeje u srdce. Když se potom film přesune zpět do Evropy, kdy začne válka, dotkne se vás její hrůznost a krutost a není možné, abyste necítili s postavami. Mně se tento film opravdu dotknul, je to jeden z těch filmů, na které se nezapomíná a který vás přivede na nové myšlenky. Dokáže vyděsit, přirůst k srdci i dojmout. Možná to není film pro každého, ale věřím, že mnoha lidem by řekl hodně. A že má stále co říct.

Již od začátku jsem si všimla neuvěřitelně propracované hudební kompozice, která svou náladou jen podtrhovala atmosféru jednotlivých scén. Ať měla být ponurá, velkolepá, radostná apod., vždy přesně vystihla to, co chtěl děj filmu sdělit. Franz Waxman mě tedy svým skladatelským uměním opravdu nadchl. Interiéry i exteriéry filmu byly opět fascinující v každém směru.

A závěr věnuju hlavní hvězdě filmu - Audrey Hepburn. Předvedla neuvěřitelný, mistrovský a přesvědčivý výkon a díky jejímu šarmu máte z filmu ještě větší zážitek, protože není možné s ní necítit. Není to role, ze kterých ji obvykle známe, ale to jen dokazuje, jak talentovaná a výjimečná osobnost to byla. Četla jsem, že se Audrey na tuto roli velmi důkladně připravovala, natáčení pro ni nebylo zdravotně i psychicky vůbec jednoduché. Otázkou je, jestli i za to můžeme 'vděčit' té neuvěřitelné přesvědčivosti. Měla jsem pocit, jako by se v Audreyině roli odrážela i její vlastní osobnost, což mě přimělo se u filmu zamyslet ještě více. A nemůžu si pomoct, ale když ve filmu mluvili o začátcích války, věřím, že její smutek v očích byl opravdový.

Film mě několikrát dojal k slzám, klidně to přiznám. Závěr, který vám samozřejmě neprozradím, je také natočen naprosto dokonale, finální scéna vyjadřuje vše, aniž by k tomu diváka nějak vedla, vše vás napadne samo.
Takže abych to ukončila, film vám rozhodně doporčuji, je to víc než jen příběh o životě v klášteře, což by mohlo mnoho lidí odradit. Najdete tam o dost více a přiměje vás si uvědomit jisté věci. Jak už jsem psala, nebude to asi film pro každého, ale za zkoušku to stojí, ne? ;)


image host image host image host image host image host image host image host image host

Design #7

4. may 2012 at 11:54 | Markéta |  BLOG
Po měsíci je tu nový design. Málem jsem zase dala černý, ale pak jsem přišla na něco jiného, přeci jenom té černé tu bylo za těch pár měsíců hodně ;). Mám ráda černou, ale všeho s mírou. :-) Nový design je s Audrey, která by mimochodem dnes oslavila 83. narozeniny... Osobně se mi líbí celkově světlý design, docela mi prozářil dnešní zatažený den, opravdu je dnes docela neobvyklá tma.


Moje kresby II

3. may 2012 at 13:41 | Markéta |  MOJE TVORBA
Dovolila jsem si překopírovat několik svých kreseb ze svého minulého blogu. ;)

Tohle jsem nakreslila v lednu 2010 kamarádce do památníku. V té době jsme byly všechny pološílené ze ságy Stmívání. :-)


Tohoto koníka jsem nakreslila 25. 4. 2009 podle předlohy z časopisu. Dneska nám visí na zdi v kuchyni ;-).


Tohle jsem kreslila podle předlohy z kalendáře mé tety, která je malířka. Byla to moje první a zatím i poslední barevná kresba, jelikož většinou kreslím pouze tužkou. Nicméně se mi tato kresba opravdu líbí. Kresleno někdy na podzim 2009.

A nakonec jedna stále nedokončená - podle předlohy z obalu knihy Jana Eyrová. Když se na to dívám, měla bych to dokončit, ale to by se člověku muselo chtít. Líbí se mi to a nerada bych to pokazila nějakým odbytím. Nezbývá než čekat, kdy se dostaví moje kreslící nálada, což se bohužel tak často nestává. Ale když si je vzpomenu, jak jsem si hrála jen s tím stínováním klobouku... :-) Z dubna 2009. :-)


Zážitky z Anglie - 1. část

2. may 2012 at 21:05 | Markéta |  DENÍK
Ahoj!
Poslední dobou se nějak nemám k psaní deníkových zapisků, ale řekla jsem si, že se podělím aspoň písemně o zážitky z mého týdenního zájezdu do Anglie. Můj foťák měl bohužel věčně slabou baterii, takže moc fotek nemám... Každopádně zážitků mám naopak plno, ale bude to "stručné" :-).
Vyjeli jsme v neděli ráno a před námi byla 23-hodinová cesta autobusem přes Česko, Německo, Belgii, Francii a Británii. Cesta ubíhala v pohodě a poměrně i rychle. I když Německo bylo přeci jen nesmírně obrovské :-). Na druhou stranu jsem viděla kus světa. Trochu mě mrzí, že jsem neviděla Belgii a Francii, jelikož jsme přes tyto země jeli už za tmy a z toho důvodu jsem tuhle část cesty raději prospala. Ve čtyři ráno jsme se dostali do Calais a po nekonečných čtyřech hodinách jistých komplikací a čekání jsme se konečně Eurotunelem dopravili do Británie.
První den nás čekala prohlídka města Portsmouth, muzeum námořnictva, přístav a plavba po moři kolem přístavu (Řekla jsem vám někdy, jak miluju plavby?) a akvárium. V muzeu jsem se poprvé poněkud uklidnila, když jsem rozuměla komentované prohlídce. :-) Počasí nám ovšem neskutečně nepřálo a můj deštník to vzdal už po 10 minutách pobytu na anglickém vzduchu. Z toho důvodu jsem se se skupinou podobných nešťastníků nevydala na prohlídku lodí HMS Warrior a HMS Victory, což mě sice mrzí, ale nechtěla jsem nastydnout ještě během zájezdu. Alespoň jsem zatím obešla místní obchůdek se suvenýry a koupila si krásný hrníček s Titanikem. Poté jsme se městem vydali k akváriu. Portsmouth je opravdu nádherné město, přestože je velké, má takový malebný ráz. Moc se mi líbila procházka po pobřeží. Kolem pluly různé lodě a trajekty. V akváriu jsme pak viděli zajímavé druhy mořských živočichů. No a poté jsme se vydali na setkání s rodinami, kde jsme měli bydlet. Naše rodina byla už od začátku skvělá, vstřícná a naše náhradní maminka si s námi hodně povídala. Měli moc hezký dům a dalmatina jménem Phoebe. K naší první večeři jsme měli báječnou sýrovou pizzu.
Druhého dne jsme po výtečné snídani (toasty s čokoládou a čajem) vyrazili do školy. Naši učitelé byli od počátku skvělí a hodiny byly zábavné. První hodinu jsme měli učitelku jméne Sara, druhou nás učila Fran, třetí Mick a čtvrtou 'Jasnovidka', která si svou přezdívku vysloužila tím, že zvláštně vypadala a měla divné brýle, takže když se dívala na vás, vypadalo to, že se dívá na toho vedle. Dorozumívání bylo v pohodě, učitelé byli opravdu milí a celková komunikace byla skvělá. Potěšilo mě, že mi Fran pochválila malý sloh, který jsme psali o místě, kde bydlíme ;-)
Odpoledne nás čekal výlet do Stonehenge a Salisbury. V Salisbury jsme navštívili gotickou katedrálu a prošli se po městě, kde se mi líbilo stejně jako v Portsmouthu. Mimochodem anglická krajina je překrásná. Kopečky, pastiny, řepková pole, pasoucí se koně, ovce, krávy, osamělá stavení, vřesoviště... Ještě co jsem se zapomněla zmínit, v Salisbury v knihkupectví nás oslovili dva briští učitelé, kteří učili německé studenty. Protože jsme stáli u anglicko-českých slovníků, tak poznali, odkud jsme a prohodili jsme několik slov - o Česku, o našem zájezdu a tak. :-)
Na konci dne jsme se vrátili do rodin. K večeři byly těstoviny s rajčatovou omáčkou a sýrem, opět skvělé.

Pokračování příště, ať to není tak dlouhé ;). Přikládám pár fotek :).


image host image host image host image host image host image host image host image host image host

Next articles


Where to go next