February 2012

Quotes #3

27. february 2012 at 16:07 | Markéta |  CITÁTY
*
Perseverance is failing 19 times and succeeding the 20th. - Julie Andrews
*
The first 5 days after the weekend are always the hardest...
*
Your clothes should be tight enough to know you're a woman, and loose enough to show you're a lady. - Unknown
*
When you're stressed, you eat ice cream, cake, chocolate and sweets. Why? Because stressed spelled backwards is DESSERTS!
*

Duffy - Distant Dreamer

27. february 2012 at 10:31 | Markéta |  HUDBA
Duffy patří k mým oblíbeným zpěvačkám a Distant Dreamer je jedna z mých nejoblíbenějších písniček od ní. Určitě si ji poslechněte. :)


Mackenzie Morgan - Somewhere, Go Blonde

22. february 2012 at 10:23 | Markéta |  HUDBA
Mackenzie Morgan asi znát nebudete. Je to jedna z YouTube zpěvaček, které ráda poslouchám. Má velmi hezkou a zajímavou barvu hlasu. Zpívá převážně country a já bych se teď s vámi chtěla podělit moje dvě oblíbená videa - jsou z koncertu Teen Hoot, který se v Nashville pořádá několikrát do roka a dává možnost neznámým zpěvákům a kapelám ukázat, co v nich je. První písnička Somewhere je pomalá, klidná a velmi hezká a druhá Go Blonde je zase hravá, povzbudivá a rytmická. Určitě vám doporučuju si je poslechnout!



Tiffany Alvord - My Dream (album 2011)

21. february 2012 at 8:35 | Markéta |  CD
Tiffany Alvord můžete znát z YouTube, kam od roku 2008 dává svoje hudební videa. V loňském roce pracovala na svém prvním albu, na kterém najdete její vlastní písničky, od kterých jsme znali již akustické verze z jejích videí. Album v sobě nese stejně jako její videa velmi pozitivní energii a rozhodně nezklame. Je to taková pohodovka, kterou si ráda poslechnu. A tak jsem chtěla napsat o albu článek, co si o jednotlivých písničkách myslím. Podobné články jsem dělala i na svém minulém blogu...

Na albu najdete 10 písniček.
1 - My Sunshine
2 - Little Things
3 - Possibility
4 - Moment In Time
5 - Perfect Chemistry
6 - My Dream
7 - My Notebook
8 - The One That I Adore
9 - Heartbreak
10 - Crazy Good

My Sunshine vás naladí hned z kraje. Je více rockovější a rychlá. Písničku si můžete poslechnout a podívat se na oficiální klip, když kliknete na odkaz na název písničky. :-)
Little Things byla už od akustické verze jedna z mých nejoblíbenějších písniček. Moc se mi líbí, jak píseň začíná, tedy to, co tam zpívá, písnička má moc hezkou melodii a konkrétně ve studiové verzi se mi moc líbí i ta zvonkohra, celkově i hodně akustický zvuk a sbory. Můžete si i poslechnout starší verzi z videa tady. Pamatuju si, jak jsem ji kdysi poslouchala pořád dokola :-)
Possibility je pomalejší písnička s moc hezkým textem a melodií. Nedávno k ní vyšel i překrásný videoklip, na který vám určitě doporučuju se podívat.
Moment In Time. Abych byla upřímná, tak tahle písnička se mi líbí víc v akustické verzi než studiové. V té akustické byl určitý country feeling a ve studiové to docela postrádám a trochu mi to tu písničku ochuzuje. V akustické verzi je to další z mých neoblíbenějších písniček od Tiff. Nicméně i studiová verze je hezká.
Perfect Chemistry. K této písničce jsem nikdy neměla nějaký výjimečný vztah jako třeba k Little Things nebo Moment In Time, ale je to další pozitivní a velmi hezká písnička. Byla to jedna z prvních píniček, nahraných na album, které jsem slyšela a pamatuju si, že mě tenkrát opravdu potěšil zvuk, jaký album bude mít. I konkrétně tahle písnička, myslím si, je moc hezky zpracovaná.
My Dream je další z mých nejoblíbenějších písniček od Tiffany. Má velmi výstižný a povzbudivý text. Tiff tuhle písničku nahrála na YouTube jako druhou svou původní píseň a když se ohlédnete zpět a myslíte na tento text, tak si řeknete, že o ní opravdu hodně vypovídá. Za čtyři roky dokázala opravdu hodně. Myslím že tohle je určitě hodně inspirativní písnička, která na albu vyčnívá nejvýše. Líbí se mi také produkce, uslyšíte tu krásný klavírní úvod a moc hezké sbory. Písnička nese krásnou atmosféru a má samozřejmě nádhernou melodii.
My Notebook. Bohužel tahle písnička se mi nikdy nijak moc nelíbila. Má zajímavý nápad a text, ale její rytmus a melodie mi zkrátka moc nesedí...
The One That I Adore také jedna z mých nejoblíbenějších od Tiffany vůbec. Když jsem na Tiff na YouTube narazila, tak tohle bylo její nejnovější video (říjen 2010) a už začátku se mi písnička moc líbila. Mám ráda studiovou i akustickou verzi a konkrétně ta studiová mě svým zpracováním velmi potěšila. Určitě si ji poslechněte.
Heartbreak bych označila za Tiffanyin největší skladatelský kousek. Písničká má v sobě opravdovou hloubku a chytne za srdce. Také produkce písničky je skvělá.
Crazy Good má pro mě jiný feeling než ostatní. Neřekla bych čím, ale je zkrátka něčím jiná. Má hezký rytmus a v pozadí opět slyšíte hodně klavír. Je to skvělé zakončení alba. Heartbreak vás svou hloubkou dojme a Crazy Good vás nakonec znovu naladí na pozitivní vlnu.

Tak to bylo album Tiffany. Celkově bych hodnotila 4 z 5. Nejvíce si na Tiffanyině hudbě vážím toho, že vás opravdu dokáže pozitivně naladit. Zkuste to, když máte špatnou náladu, úspěch zaručen. A dejte mi určitě vědět, pokud si album poslechnete. ;-)


Ariana Grande - Put Your Hearts Up

20. february 2012 at 22:49 | Markéta |  HUDBA
Mnou dlouho očekávaný videoklip k singlu Put Your Hearts Up je konečně tady. Je přeskráný, líbí se mi, jak kombinuje moderní i starší styly, co se obrazu týká, snad bych jen v některých místech vytkla kameru, která by moha být trochu pohyblivější, živější. Ale to je jen čistě můj názor, jinak si myslím, že je klip dokonalý. Určitě se mrkněte ;-)


Perseverance is failing 19 times and succeeding the 20th.

20. february 2012 at 22:44 | Markéta |  DENÍK
Mám jarní prázdniny. Také vidíte to příkladné jaro, které se na vás usmívá zpoza oken a láká vás ven na první jarní procházku přírodou? Já ne :D.
Minulou středu jsem měla krásný zážitek z návštěvy opery Figarova svatba, kterou nacvičila místní konzervatoř. V roli Zuzanky moje učitelka zpěvu. V takové chvíli si opravdu uvědomíte, kdo vás učí a přiměje vás to si takových lidí vážit ještě víc. Ne snad, že bych chtěla zpívat operu, ona mě učí jen základy klasiky, které jsem de facto stejné pro všechny pěvecké techniky, ale mám pro operu vážně respekt a fakt, že takové mistrovské dílo dokázala naše konzervatoř tak překrásně zpracovat si rozhodně zaslouží velkou poklonu.
V pátek jsem navštívila Prahu. Naše ruštinářská skupina jela na výstavu rekvizit ze života Romanovců. Výlet to byl hezký, ale byla jsem dost unavená. Ono vstávat v půl páté, abyste už za hodinu byli na cestě ve vlaku není zrovna fajn. :-) Ale alespoň mi to o den prodloužilo prázdniny a člověk vypadne z takového toho stereotypu. ;-)
Zítra se s kamarádkou chystám do kina na film Signál, o kterém jste asi díky velké reklamě už také slyšeli. Jsem zvědavá. Nejsem moc fanynka českých filmů, ale kamarádku jsem dlouho neviděla, takže to bude aspoň z tohoto pohledu stát za to.
Poslední dobou jedu jeden velký filmový maraton. Nedávno jsem se konečně podívala na jevištní provedení Koček a byla jsem naprosto nadšená. Andrew Lloyd Webber zkrátka nikdy nezklame. Famózní hudba, neuvěřitelné výkony herců, tanečníků a zpěváků, ohromující atmosféra.
Nicméně jsem se rozhodla, že se teď chci dívat spíše na starší filmy. Na CSFD jsem si vyjela seznam nejlépe hodnocených filmů v letech 1930-1970 a už se nemůžu dočkat, až se na "všechny" podívám. Na nejbližší dny mám v plánu Tenkrát na Západě, přičemž se docela stydím, že jsem konkrétně tento film ještě neviděla, a Sunset Boulevard. V návaznosti na to doufám, že taky rozjedu rubriku s recenzemi na filmy ;-)

V mém pokoji konečně voní i můj dlouho očekávaný hyacint :-)


My Fair Lady - review (school essay)

20. february 2012 at 22:17 | Markéta |  MOJE TVORBA
Ve škole máme předmět nazvaný 'hudební výchova v angličtině', ale bavíme se zde o kultuře všeobecně. Po Vánocích jsme se dívali na My Fair Lady a dostali jsme za úkol během prázdnin napsat krátkou esej, jak na nás film zapůsobil. Dnešní prázdninový den jsem si tedy udělala tříhodinou pohodu, podívala se na film znovu, abych se dostala do správné nálady a na nic nezapomněla a úkol pak napsala. Zítra to budu posílat, ale chtěla jsem se i tak o svoji práci podělit. Je to samozřejmě v angličtině. :-) Psát anglické slohovky mě baví o dost více než psát ty české, abych byla upřímná a myslím si, že mi tyhle hodiny 'hudebky v angličtině' daly opravdu hodně, nejen jazykově, ale i kulturně.

K tomuto slohu - měli jsme omezený rozsah, který jsem dokonce ještě překročila, proto pokud by se vám zdálo, že tam něco chybí, tak musím bohužel říct, že už jsem to tam prostě dát nemohla. Už jen tohle jsem musela dost zkracovat. :-)

My Fair Lady... A timeless movie, that have been touching people's hearts for almost fifty years. Funny, artistic and classy. First of all I have to mention an enchanting music. Great songs and lyrics and the actors expressed them on the set perfectly. Visually it's a great performance of acting, singing and dancing. Not long time ago I read a book, where the shooting of the movie was described. And I read that it was very hard and exhausting for many reasons, but you can't see it in the movie, indeed. It brings you a fresh, happy and positive mood and it's immersive and thanks to this fact you remain watching it three hours till the end. The actors couldn't express their characters better. I really liked the character of Gladys Cooper. There was a great role for Mr. Harrison, I guess that he got a role, which was embroidered for him, at least according to what I read about his confident and leading kind of personality. And here comes Audrey Hepburn, a timeless beauty and charming icon. No wonder, that so many people still admire her. She just makes the movie. It's impossible to say a bad word about her, she makes you fall for the film immediately. I loved Eliza's progress. At first she's noisy and annoying (ment in a good way), then she changes into a lady but still her mischievous self remains in her. But it's simply unbelievable how Audrey makes you feel for her character. If she laughs, you can't help yourself to laugh as well. She cries and you're about to start, too. You desire to throw a slipper on Higgins's head ( :-) ) when he treats Eliza as a product of his swagger. I'm just sorry for Audrey what she had to stand because of the movie, even though she desired to play Eliza so much. That's what I read in a biography of her written by Barry Paris. Finally I have to mention Audrey's costumes. It must had been pleasure to wear them. I think my favourite costume would be that from the beginning of 'I Could Have Danced All Night', the one from the song 'Show Me' and the pink one from the final scene. Ultimately, I really admire this movie, it's a basic piece, that people shouldn't omit to see. Otherwise they really could miss something. No matter how old this will be, it'll never be too old to be forgotten. And one more thing - after seeing this movie you realize, how beautiful the sound of English really is.

Díky za přečtení. :-) Do budoucna připravuju nějaké články o filmech a mých oblíbených osobnostech. Snad tu budou co nejdříve. :-)

Christina Aguilera - Express (Burlesque movie)

18. february 2012 at 8:27 | Markéta |  HUDBA
Nedávno jsem sem dávala písničku Tough Lover a teď tu pro vás mám další z mých oblíbených ze soundtracku k filmu Burlesque, Express. Kromě písničky samotné se mi strašně líbí i to vystoupení.


Christina Aguilera - Tough Lover (Burlesque movie)

15. february 2012 at 10:17 | Markéta |  HUDBA
Nedávno jsem se konečně podívala na Burlesque a kromě toho, že se mi film celkově okamžitě zalíbil jsem propadla i soundtracku. Jsou tu opravdu úžasné kousky a Tough Lover je jeden z mých nejoblíbenějších.

Sloh z tercie - Povídka - "Druhá světová válka"

13. february 2012 at 21:51 | Markéta |  MOJE TVORBA
Chtěla bych se s vámi podělit o svoji oblíbenou slohovku, kterou jsem napsala v osmé třídě. Je to jedna z mála mých slohovek, které se mi opravdu líbí a je mi trochu líto mít ji jen tak zavřenou ve starém sešitě. Tak jsem se rozhodla ji dám sem a pokud budete chtít, počtěte si.

DĚDEČKOVA VZPOMÍNKA
Podzim. Zlatavé listí se pomalu snáší ze stromů na ztvrdlou půdu za malou vesničkou. Tady v polích, kam jen málokdo jde na procházku, vede úzká stezka. Kousek od ní šumí malý lesík. Před ním se tyčí dvě mohutné lípy a mezi nimi stojí velký bílý pomník na památku vojáků, padlých ve druhé světové válce v roce 1945.
Tomáš často chodí na tohle tajemné, tiché, opuštěné místo. Vzpomíná na všechny příběhy, které kdy slyšel o této temné době. Nejčastěji však vzpomíná na ten, který mu vyprávěl dědeček...
A to bylo tak...

Psal se rok 1945. V malé vesničce ve středu Moravy žila rodina, máma, táta a dva kluci - Mirek a Radek. Oba byli odjakživa zvídaví a do všeho strkali nos, chvíli neposeděli. I přes nebezpečí, které všude panovalo si často hráli venku.
Jednou na jaře se potulovali po zahradách za vesnicí. Po cestě došli až k malému lesíku na kraji rozlehlého pole. Doufali, že uvidí nějakou zvěř, jako zajíce nebo srnky, a tak se chovali tiše. Lehli si do trávy a dívali se kolem sebe.
"Podívej!" zašeptal najednou Radek a ukázal směrem ven z lesa, kde stály dvě mohutné lípy.
Mirek se podíval a uviděl tři vojáky. Po chvíli kluci podle jejich tiché řeči poznali, že jsou to Slováci.
"Vždyť ti vojáci tu hlídají polní cestu do sousední vesnice. Maminka nedávno říkala, že se tam objevili němečtí vojáci," řekl Radek. "Neměli bychom tu být."
Kluci se snažili pomalu vyplížit z vysoké lesní trávy a nepozorovaně se vrátit zahradami zpět domů. Vtom však zahřměl výstřel. Záhy na lesík začali střílet z nedaleké vesnice. Německé jednotky pravděpodobně dalekohledem rozeznaly tři vojáky, střežící cestu do vesnice. Slováci padli mrtví k zemi.
"Pomóc!" zpanikařil Radek, vzal nohy na ramena a dal se na bezhlavý útěk.
"Radku, stůj!" chtěl zakřičet Mirek, ale hlas mu uvázl v hrdle. Viděl, jak Radek vyběhl z lesa a jak vzápětí po ohlušující ráně padl k zemi.
"Radku..." vzlykl Mirek. Ale bratrovi už pomoci nemohl. Najednou uslyšel tu ošklivou řeč. Němečtí vojáci byli nablízku! Mirek se odplazil do tmavých křovin a čekal, kdy ho objeví. Viděl, jak vojáci prochází les a rozmlouvají mezi sebou. Mirek si myslel, že musí slyšet jeho hlasitý tlukot srdce, ba i jeho přerývaný dech. Ale měl štěstí. Vojáci odešli zpět odkud přišli. Mirek je z úkrytu sledoval, dokud mohl. Pak tam strávil ještě několik hodin. Myslel na svého bratra, na svou rodinu a vyčítal si, že měl mít rozum jako starší bratr a neměl s Radkem chodit tak daleko.
Padla tma. Mirek se vyplížil z úkrytu a pohlédl mezi dvě lípy. Tak někde ležel mrtvý jeho bratr. Mirek se proplížil zpět k zahradám a klepající se strachy došel domů.

Takhle nějak Tomášovi vyprávěl tento příběh jeho dědeček. Dědeček Mirek. Tomáš se podíval směrem k východnímu konci vesnice. Tam v dálce stála nízká zeď a ze ní se tyčily náhrobní kameny a kříže. Tam odpočívá jeho dědeček. Dožil se úctyhodného věku a teď odpočívá navždy.
Na dědečkova vyprávění Tomáš nikdy nezapomene.

------------------------------------------------------------------------------------------------
Jen bych ráda poznamenala, že popisy krajiny jsou ispirované okolím vesnice, kde bydlím. Máme tu malý remízek a kousek od něho jsou dvě lípy s pomníkem padlých, kam každoročně pořádáme 8. května průvod. Po polní cestě kolem tohoto pomníku dojdete do sousední vesnice. Východně od tohoto místa je i hřbitov. A zbytek už je vymyšlený.

Napsáno 6. května 2009