Sloh z tercie - Povídka - "Druhá světová válka"

13. february 2012 at 21:51 | Markéta |  MOJE TVORBA
Chtěla bych se s vámi podělit o svoji oblíbenou slohovku, kterou jsem napsala v osmé třídě. Je to jedna z mála mých slohovek, které se mi opravdu líbí a je mi trochu líto mít ji jen tak zavřenou ve starém sešitě. Tak jsem se rozhodla ji dám sem a pokud budete chtít, počtěte si.

DĚDEČKOVA VZPOMÍNKA
Podzim. Zlatavé listí se pomalu snáší ze stromů na ztvrdlou půdu za malou vesničkou. Tady v polích, kam jen málokdo jde na procházku, vede úzká stezka. Kousek od ní šumí malý lesík. Před ním se tyčí dvě mohutné lípy a mezi nimi stojí velký bílý pomník na památku vojáků, padlých ve druhé světové válce v roce 1945.
Tomáš často chodí na tohle tajemné, tiché, opuštěné místo. Vzpomíná na všechny příběhy, které kdy slyšel o této temné době. Nejčastěji však vzpomíná na ten, který mu vyprávěl dědeček...
A to bylo tak...

Psal se rok 1945. V malé vesničce ve středu Moravy žila rodina, máma, táta a dva kluci - Mirek a Radek. Oba byli odjakživa zvídaví a do všeho strkali nos, chvíli neposeděli. I přes nebezpečí, které všude panovalo si často hráli venku.
Jednou na jaře se potulovali po zahradách za vesnicí. Po cestě došli až k malému lesíku na kraji rozlehlého pole. Doufali, že uvidí nějakou zvěř, jako zajíce nebo srnky, a tak se chovali tiše. Lehli si do trávy a dívali se kolem sebe.
"Podívej!" zašeptal najednou Radek a ukázal směrem ven z lesa, kde stály dvě mohutné lípy.
Mirek se podíval a uviděl tři vojáky. Po chvíli kluci podle jejich tiché řeči poznali, že jsou to Slováci.
"Vždyť ti vojáci tu hlídají polní cestu do sousední vesnice. Maminka nedávno říkala, že se tam objevili němečtí vojáci," řekl Radek. "Neměli bychom tu být."
Kluci se snažili pomalu vyplížit z vysoké lesní trávy a nepozorovaně se vrátit zahradami zpět domů. Vtom však zahřměl výstřel. Záhy na lesík začali střílet z nedaleké vesnice. Německé jednotky pravděpodobně dalekohledem rozeznaly tři vojáky, střežící cestu do vesnice. Slováci padli mrtví k zemi.
"Pomóc!" zpanikařil Radek, vzal nohy na ramena a dal se na bezhlavý útěk.
"Radku, stůj!" chtěl zakřičet Mirek, ale hlas mu uvázl v hrdle. Viděl, jak Radek vyběhl z lesa a jak vzápětí po ohlušující ráně padl k zemi.
"Radku..." vzlykl Mirek. Ale bratrovi už pomoci nemohl. Najednou uslyšel tu ošklivou řeč. Němečtí vojáci byli nablízku! Mirek se odplazil do tmavých křovin a čekal, kdy ho objeví. Viděl, jak vojáci prochází les a rozmlouvají mezi sebou. Mirek si myslel, že musí slyšet jeho hlasitý tlukot srdce, ba i jeho přerývaný dech. Ale měl štěstí. Vojáci odešli zpět odkud přišli. Mirek je z úkrytu sledoval, dokud mohl. Pak tam strávil ještě několik hodin. Myslel na svého bratra, na svou rodinu a vyčítal si, že měl mít rozum jako starší bratr a neměl s Radkem chodit tak daleko.
Padla tma. Mirek se vyplížil z úkrytu a pohlédl mezi dvě lípy. Tak někde ležel mrtvý jeho bratr. Mirek se proplížil zpět k zahradám a klepající se strachy došel domů.

Takhle nějak Tomášovi vyprávěl tento příběh jeho dědeček. Dědeček Mirek. Tomáš se podíval směrem k východnímu konci vesnice. Tam v dálce stála nízká zeď a ze ní se tyčily náhrobní kameny a kříže. Tam odpočívá jeho dědeček. Dožil se úctyhodného věku a teď odpočívá navždy.
Na dědečkova vyprávění Tomáš nikdy nezapomene.

------------------------------------------------------------------------------------------------
Jen bych ráda poznamenala, že popisy krajiny jsou ispirované okolím vesnice, kde bydlím. Máme tu malý remízek a kousek od něho jsou dvě lípy s pomníkem padlých, kam každoročně pořádáme 8. května průvod. Po polní cestě kolem tohoto pomníku dojdete do sousední vesnice. Východně od tohoto místa je i hřbitov. A zbytek už je vymyšlený.

Napsáno 6. května 2009
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement